Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
|
Důl Julius Zastávka |
Historie dolu Julius v ZastávceDůl Julius byl jedním z nejmladších dolů v Rosicko-Oslavanském černouhelném revíru. Otevřen byl v roce 1877 po sedmi letech výstavby a pod názvem Neue Schacht (Nová šachta) se stal dominantou obce Zastávky (tehdy ovšem ještě Božího Požehnání neboli Gottes Segen). Areál dolu, který dosáhl největší hloubky 790,19 m zahrnoval kromě samotné těžní věže a budovy s těžním strojem také provoz pro výrobu černouhelných briket specifického vejčitého tvaru. Brikety nazývané „zastávecké bulky“ se vyráběly ve válcových lisech, kterými procházela směs uhelného prachu s namletou černouhelnou smolou. Denní kapacita byla až 30 vagónů vyrobených briket. Kromě briketárny byla v areálu dolu pila pro výrobu důlních výdřev a provozní strojní dílny na opravu důlních strojů a hornického nářadí. V roce 1910 byla vybudována lanovka vedoucí od dolu Julius k dolu Ferdinand, se kterým byl důl Julius sice spojen dvojicí vleček (Julius), (Ferdinand), nicméně při dopravě bylo nutné překonávat úvrať v dopravně zatížené stanici Zastávka u Brna, což při obousměrné dopravě hlušiny z dolu Julius na odvalovou haldu u dolu Ferdinand a v opačném směru uhlí vytěženého v dole Ferdinand do briketárny dolu Julius znamenalo enormní zatížení.
Za 2. světové války utrpěl důl Julius značné škody, po zničení rozvodny byla z provozu vyřazena vodní čerpadla, což vedlo k zatopení dolu. Díky ohromnému úsilí tehdejších zaměstnanců byl důl po následném požáru na konci roku 1945 poměrně rychle uveden opět do provozu a po nástupu socializmu dále modernizován. V roce 1952 byl zrušen parní těžní stroj, který nahradil elektrický pohon. Pravděpodobně v souvislosti se zrušením těžního stroje přišel důl o jeden ze dvou komínů, které tvořily společně s těžní věží dominantní prvek nad obcí.
Těžba v dole Julius probíhala do roku 1967, kdy došlo k centralizaci těžby v propojených dolech revíru na moderním dole Jindřich II a šachta dolu Julius byla nadále používána jako vtažná jáma pro dopravu materiálu do dolu a čerpání vody z něj na povrch, které probíhalo do roku 1992. Z vyšších pater dolu byla mimo jiné čerpána pitná voda pro obecní vodovod v Zastávce.
V roce 1992 započala definitivní likvidace dolu. Ocelová těžní věž byla demontována, na 1. patře v hloubce 260 m pod ohlubní byl vybudován 6 m mocný železobetonový celík vetknutý do náraží. Po vyplenění lezního oddělení a vyklizení technologie bylo 2. 9. 1992 zahájeno zasypávání hlušinou z odvalové haldy dolu Ferdinand, které skončilo 14. 9. 1992 a 7. 12. 1992 byla jáma krycí železobetonovou deskou uzavřena. V následujícím období byly povrchové budovy dolu sporadicky využívány drobnými výrobními podniky až do roku 2012, kdy bly prakticky veškeré zbývající stavby dolu zlikvidovány a jako poslední byl dne 28. 1. 2013 odstřelen stavebně zajímavý osmiboký cihlový komín z roku 1880, se kterým zmizela poslední zřejmá památka na hornickou minulost Zastávky. Zdroje
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 21. 7. 2014 byl naposledy upraven dne 21. 7. 2014 a zobrazen celkem 12674×, naposledy dne 4. 5. 2024 v 23:50.
|